Michalův jarní semestr 2024

17 min readJul 8, 2024

Proč vlastně psát reflexe nebo ohlédnutí za semestrem? Myslím, že v prvé řadě pro sebe — pro možnost reflexe, změn, poučení se, vděčnosti a možnosti poděkovat. Pak proto, že něco podobného chceme po studujících, takže mi přijde nefér s nimi tento „závod“ neběžet. A v neposlední řadě vnímám, že ukazovat, co děláme patří k nějaké pracovní transparentnosti — veřejnosti, budoucím i současným studujícím. A v neposlední řadě je to pozvání ke spolupráci, ke sdílení s druhými, k rozhovorům a společnými ohlédnutími.

Místo úvodu

Letošní jaro pro mě bylo zajímavé ve více ohledech — KISK opustila Dominika Šolcová, která mi poslední rok a půl dost pomáhala s praktickými věcmi kolem online kurzů a tutoringu — šla na Ambis na edTechou pozici, což je skvělé. Chtěl bych tímto vyjádřit díky jednak jí za její pomoc, pečlivost a oporu a také poděkovat těm, na které jsem tutoring přesunul — Jana Sevcikova, Anna Porubanová, Daniela Ryšavá a Tereza Češková (ještě se k nim dostanu ve výuce).

Myslím, že měly oprávněný pocit, že jsem je v některých věcech nechal vykoupat nebo něco nebylo dotažené, ale opravdu jsem se snažil. Týden klikání odevzdáváren, odkazů na web, testů a snaha to nějak zkoordinovat, domluvit se s nimi, ukazuje, že organizace určitě nepatří mezi mé silné stránky. Protože tam zůstaly chyby. Mám jen velké díky a vděčnost všem, kdo mi v této fázi pomohli (tedy spíše pomohly), nebylo to jednoduché, podporující, bezpečné, promyšlené, ale dopadlo to dobře. Opravdu moc děkuji!

Druhou formující zkušeností pro mě bylo, že jsem si zlomil nohu, což znamenalo, že jsem byl nějaký čas (asi šest týdnů) doma nebo v nemocnici a měl zkušenost s úplně jiným plynutím času. I další týdny byly ve znamení určité ontologické pomalosti. Člověk si připadal trochu jak v Murakamiho románech. Myslím, že i když jsem toho stihl méně, než jsem měl v plánu, taková časová pomalost má — jednou za čas — něco do sebe.

Příběh popisující obrácení Ignáce z Loyoly je v evropském kontextu všeobecně známý — španělský šlechtic je při obléhání hradu zraněn, jeho noha je na tom špatně, a tak musí ležet (jinak docela hyperaktivní mladý muž) v posteli. Přečte vše, co je v dosahu, což jsou ale většinou zbožné knihy (co byste v roce 1520 chtěli) a stane se z něj — místo charismatického dvořana — charismatický zakladatel jezuitského řádu.

Tento příběh mně přicházel na mysl už v průběhu celého jara a vlastně silně při psaní této reflexe. Teologii jsem dostudoval někdy v roce 2012 a od té doby jsem se jí aktivně věnoval jen málo. A posledních třeba osm deset let vlastně vůbec. A tak se na jaře stalo, že jsem se stal členem České křesťanské akademie, napsal dvě studie o AI a spiritualitě (jedna by měla brzy vyjít, druhá je v recenzním řízení), dostal teologickou knihu (a vlastně asi i teologických věcí jsem četl dost) a musel se vyrovnávat s tím, jak technika proměňuje spiritualitu. A byl jsem s tím v rádiu. A to všechno je spojené s tím, že jsem od ledna do dubna chodil jen málo, protože jsem měl tu zlomenou nohu. No, některé příběhy jsou aktuální i po pětiset letech. Jen tedy nic nezakládám. Ale to, že se ze mě stal po deseti letech opět trochu teolog (navíc s úplně jinou profilací, než jakou jsem míval) je pro mě jedním z objevů letošního jarního semestru.

Diplomky

Psát se studenty je radost — radost v tom slova smyslu, že si s nimi (některými) může člověk vytvořit bližší vztah a trochu je poznat a současně se od nich něčemu naučit. Nezáleží na tom, na jakém jsou stupni práce, ale spíše na přístupu, ambicích a hloubce, se kterou pracují. A u některých víte, že jsou chytřejší, talentovanější, zkušenější než vy. Jen jim třeba chybí nějaká drobnost, kterou jim případně můžete dodat. Anebo také ne. A pak jsou samostatní a zcela autonomní.

Myslím, že texty Terezy a Kateřiny by se daly snadno přetvořit na vědecké články do ne zcela špatných časopisů. Věřím, že Klára svoji metodiku někde ještě využije a u Báry nepochybuji o tom, že její práce zlepšila vzdělávání na konkrétní ZUŠce. Což ale vůbec neznamená, že by ostatní texty byly nezajímavé nebo málo přínosné. Naopak — mám pocit, že skoro všechny práce buď doplňují nějaký kousek poznání nebo nabídli konkrétním lidem vyrůst.

Upřímně mě dost mrzí, že jsem se letos obhajobám docela vyhnul. Je to jedna z mých největších radostí učitelského povolání. Ale v lednu jsem měl u magistrů zlomenou nohu a v červnu jsem byl místo u bakalářů na Ukrajině. Toto bych rád v září napravil. Státnice mám rád, je v nich vidět posun za celé (dva, tři nebo pět) roky — je to místo, kde člověk vidí, kam mohou vyrůst ti, na které by si možná málo kdo vsadil. Má zkušenost je taková, že sázky na hvězdy a propadáky jsou ošemetné a výsledky většinou překvapivé. Každé psaní je nečekaný příběh, dobrodružství, pnutí, jak to dopadne.

Magisterské diplomové práce:

Tereza Kráčmarová: Media Literacy Policies in Central and Eastern European countries
Nicol Červeňáková: Užívateľský výskum: aplikácia Tandem očami slovenských gymnazistov
Magdalena Teturová: Knihovny v době komunistické totality: případová studie Městské knihovny Břeclav v letech 1968–1989
Karolína Oplátková: Využití gamifikace ve středoškolské výuce: případová studie
Sabina Čonková: Digitální wellbeing z pohledu adolescentů ve věku 15–17 let
Natálie Kudriová: Pohled učitelů na technologie ve vzdělávání během pandemie COVID-19 a po ní
Kateřina Roch: Applying Universal Design for Learning to Increase Online Courses Accessibility
Klára Pirklová: Webináře ve vzdělávání učitelů

Bakalářské práce:

Andrea Šindelářová: Knihovny v době komunistické totality: případová studie Krajské knihovny v Pardubicích
Barbora Hašlerová: Digitální technologie a hudební vzdělávání na ZUŠ
Karolína Kolčavová: Vliv jazyka a kulturního prostředí studentů při studiu MOOC na FutureLearn: Případová studie

Výuka

Přednášky jsem tento semestr většinou začínal větou: „Doufám, že jste se těšili alespoň z poloviny tak, jako já.“ — a chtěl bych říci, že to pro mě nebyla žádná fráze. Tím, že jsem většinu února nemohl nikam chodit, tak jsem se na učení skutečně upřímně těšil a celý semestr jsem neměl asi ani chvíli, kdy bych si řekl, že se mi jim nic říkat nechce. Byla to čistá radost, což nevím, zda tak vnímali také studující. Ale mě to bavilo. Stále se cítím hlavně jako učitel. A jsem zvědavý, zda to kdy budu mít jinak.

Kdybych měl vytáhnout nějaké momenty, které mi přišly v semestru zajímavé nebo kurzy, pak by to bylo pravděpodobně následující:

Digitální kompetence — takto jsem je učil naposledy, ale vyzkoušel jsem si Menimetr a nadchlo mě, že v pátek odpoledne vytvoří u studujících takovou odezvu. Příští semestr s ním zkusím pracovat systematičtěji a doufám, že jaro 2025 bude ve znamení anketek, diskusí a škál.
Digitální wellbeing: jak žít v online a přitom neztratit rovnováhu — maličkatý kurz, ve kterém pro mě bylo vše nové. Dohromady byly studující CŽV a KISKu, poprvé jsem učil tandemově s někým, kdo je mladší (dobře po druhé, ale poprvé ten věkový rozdíl nebyl úplně malý), odborně zdatnější (to se mi stává často) v daném tématu, nadšený (to skoro nikdy) a současně pečlivě se chystající a řešící každý detail (to jsem zažil v takovém rozsahu poprvé). Individuální konzultace se studujícími byla také novinka, na kterou jsem nebyl vůbec připravený, ale která dopadla snad docela dobře. Výuka s Danielou Ryšavou v tomto byla jedno velké dobrodružství s vykračováním s komfortních zón, ve kterém se člověk současně cítí dobře.
Učící se společnost — pro mne byla zajímavá ve třech aspektech, kromě tradičního hranící s určitou studijní autonomií studujících. 1) Velká většina příspěvků na konferenci, kterou kurz končil, byla opravdu skvělá a vlastně mám pocit, že jsem se z toho dost naučil a doufám, že i studující od sebe vzájemně také. 2) Úplně se mi nepovedlo dávání zpětné vazby tak, aby bylo rozvíjející bezpečné a příjemné. Hledám, jak to udělat příště lépe. 3) Ukončovat předmět konferencí je skvělé i v tom, že se staví kolegové nebo spolužáci. Alespoň občas zafungovala určitá otevřenost konferenčního formátu.
Fyzika, filozofie a myšlení 2 — předmět, který se nakonec neučil přímo, protože se zapsali jen dva lidé. Ale pro mě je nostalgickým návratem na moji alma mater a možností učit s Janem Novotným, čehož si nesmírně vážím a doufám, že nám kurz (jednička i dvojka) dlouho vydrží! Přiznám se, že i po 12 letech od státnic se stále v prostoru fyzikách učeben cítím jako student, jako někdo, kdo bude zkoušen, kdo musí podat výkon, který se bude hodnotit (ne Honzou, ale někým neznámým třetím). Vlastně i v tomto ohledu velice zajímavá zkušenost!

A pak je tu ještě radost, za kterou úplně moc nemůžu. DisCo Course Awards po třech letech vrací zase na KISK — za Kreativní práci s informacemi v češtině i angličtině. Velké díky patří především týmu — Daniele Ryšavé a Tereze Češkové (KPI22), Anně Porubanové (KPI22e) a Barboře Fukárkové, která to celé graficky zařídila a dala do Umbraco. Já jen napsal texty a nachystal design a pak už se mohl těšit z toho, jak to dělají dobře. Lépe, než bych to dělal já sám. A to je vždycky velká radost, když se to tak povede.

Specifické velké díky patří těm, se kterými jsem učil nebo spolupracoval, nebo kteří tutorovali mnou vymyšlené kurzy, nebo mě dovolili učit ve svých kurzech:

Veronice Batelkové — ISKM63
Daniele Ryšavé — KPI22, ISKB80, KISKED09
Tereze Češkové — KPI22
Anně Porubané — KPI22e
Janě Ševčíkové — KPI33
Janu Novotnému — F4012
Heleně Durnové a kol. — CORE072
Pavlíně Mazáčové a kol. — CORE093
Barbaře Strobachové — Sop041 a Sok441

U čeho všeho jsem byl?

FF:CORE093 Každodennost v kyberprostoru: návod k přežití; FF:ISKB07 Digitální kompetence; FF:ISKB20 Seminář k bakalářské práci: tvorba odborného textu; FF:ISKB22 Bakalářská práce; FF:ISKB26 Výzkumný seminář; FF:ISKB34 Filozofie informace; FF:ISKB80 Digitální wellbeing: jak žít v online a přitom neztratit rovnováhu; FF:ISKM04 Seminář k diplomové práci I: Východiska a metodologie; FF:ISKM06 Učící se společnost; FF:ISKM08 Seminář k diplomové práci II: Struktura projektu; FF:ISKM13 Seminář k diplomové práci III: Tvorba textu; FF:ISKM14 Seminář k diplomové práci IV: Finalizace textu; FF:ISKM15 Diplomová práce; FF:ISKM20 Výzkumný seminář; FF:ISKM32 Laboratoř vzdělávacích technologií; FF:ISKM63 Psychologie v online vzdělávání; FF:ISKM64 Informační společnost; FF:KISKED09 Digitální wellbeing: jak žít v online a přitom neztratit rovnováhu; FF:KPI22 Kreativní práce s informacemi; FF:KPI22e Creativity learning and information literacy; FF:KPI33 Kurz rozvoje digitálních kompetencí; PřF:F4012 Fyzika, filozofie a myšlení 2; PdF:CORE072 Věda a společnost; PdF:SOk441 Teoretické koncepty sociální pedagogiky II; PdF:Sop041 Teoretické koncepty sociální pedagogiky II; ESF:BKM_EODA Etika a ochrana dat v byznysovém prostředí

Publikace

Akademické prostředí je specifické v tom, že to, jak moc člověk píše nebo nepíše se projevuje na reálných publikacích s velkým časovým odstupem — měsíců nebo třeba i roků. V době, kdy píšu tuto reflexi jsem zrovna poslal na recenzi knihu mající 480 normostran a na vydání čeká několik časopiseckých studií.

Takže alespoň věci, které vyšly za prvního půl roku letošního (tedy za jarní semestr):

Learning and Teaching in Virtual Reality. Possibilities and Limits of Collaborative Immersive Virtual Environments — je monografie s ročením 2023, ale vyšla až letos, byl jsem jedním z editorů. Měl jsem možnost napsat kapitolu Theoretical Background of Education and Research in iVR a participovat na dvou empirických studiích: Implementing Collaborative iVR into Libraries a Implementing Didactic Principles in VR for Language Education.
Využití interaktivních nelineárních příběhů pro výuku dějin každodennosti na základě práce s digitalizovaným kulturním dědictvím: případová studie s Twine2 — jeden z posledních výstupů z Humanitních věd dokořán, který jsme psali s Kristýnou Kalmárovou. Ale je pěkný v tom, že ukazuje širší možnosti využití Twine2, než jak jsme s ním běžně pracovali.
Definice mezi pojetím αληθεια a veritas jako téma filosofie výchovy na příkladu informační gramotnosti — tento text má ročení 2022, vyšel na konci roku 2023 a já se o něm dozvěděl někdy v únoru 2024. Ale mít v názvu studie řečtinu i latinu a rozsah přes 30 stran, to je radost. Současně pro mě reflektuje docela důležité téma pevnosti definic ve vztahu k informační gramotnosti.
Issues Related to Digital Divide from the Past Perspective of Czech Scientific Journals (2003–2022) — je studie o digitální propasti, která vyšla jako kapitola v knize od Springeru. Zajímavé pro mě bylo to, že jsem na ní spolupracoval s kolegy ze ZČÚ (nejsem zde první ani druhý autor), což je vždy náročné potěšení a jsem rád, že výsledný text ukazuje nějakou českou perspektivu v mezinárodním kontextu celé knihy.
Library as an Educational Institution 1918–1968: Construction of the „New Human“ as a Discontinuity in Continuity — studie se zaměřuje na mé oblíbené téma, knihovny v době komunistické totality, respektive na to, jakým způsobem utvářely člověka a jeho hodnoty. Zde v kontrastu k těm prvorepublikovým.
Tři konceptualizace inforga: od entitního pojetí po distribuovaný model — jsou publikace, které nejdou do WoS či Scopus, nic za ně není, ale dělají mi radost. Toto je první text z cca třídílné série úvah o tom, že když opustíme entitní uvažování, tak ve filosofii výchovy a informace můžeme vidět zajímavé věci. Další dva texty by měly vyjít na podzim a budou více pedagogické.
University Students’ Conceptualisation of AI Literacy: Theory and Empirical Evidence — jak si studenti představují AI literacy? A Jakým způsobem o tomto fenoménu vlastně přemýšlet. Text na pomezí teorie a empire, klasických výzkumných metod a spekulativní interpretace.
The Expanded Mind as an Educational Challenge: towards new forms of Creating Sociotechnical Systems in the Educational Process — kratičký článek ve sborníku o tom, proč má smysl přemýšlet o rozšířené mysli v sociotechnických systémech a jaké dopady to může mít na vzdělávání.
Podněty ke spirituálně-kulturní identitě vzdělavatele v dnešní době — učební nebo přemýšlecí text postavený na esejích z Christnetu (a nejen na nich), který se snaží uvažovat o spirituálně-kulturní identitě vzdělavatele. Neusiluje o nějakou systematickou teorii, ale spíše o odrazový můstek k dalším úvahám.
Generativní umělá inteligence: od konverzačních strojů k proměně edukace — popularizační text do časopisu Komenský, hlavně pro učitele a budoucí učitele. Snažím se v něm ukázat, že otázky jsou důležitější než odpovědi.
AI Literacy in Higher Education: Theory and Design — tento semestr druhá publikace ve Springeru. Na základě workshopu se silně experimentálním designem tvoří vlastní model AI literacy.
Filozofie edukace jako reflexe společnosti: analýza krize modernity v románech Murakamiho a Houellebecqa — je studie, která vyšla v Pedagogické orientaci a vlastně zachycuje, o čem přemýšlím, když v létě čtu romány. Zdá se, že jsem nevyléčitelně abstraktní. Ale to mně určitě nevadí.

Trochu smutné — respektive ode mne ne úplně šikovné — že velká část publikací se už ekonomicky nepočítá. Takže kdybych měl říci, čeho si cenním byly by to Springerovské studie, University Students’ Conceptualisation of AI Literacy: Theory and Empirical Evidence a tím by to skoro končilo. Rospočet ale není všechno a psaní je také o sdílení a radosti. Což je asi rozměr, se kterým stále nějak pracuji.

Více jsem toho úplně nenapsal, nebo to byly úplné drobky, které se nikam nepropisují. Jako třeba modul do KPI22 o kreativitě a umělé inteligenci, předmluvu ke knize, která se v ní nakonec neobjevila nebo filosofický deník.

Konference a přednášky

Konferencí a přednášek jsem úplně moc nestihl, ale vlastně všude, kde jsem byl jsem se cítil dobře. Radost mi udělali hned dvě akce pro ukrajinské akademiky — PUM na Ukrajině v Truskavci byl skutečně mimořádný zážitek i DigiUni bylo fajn — tématem i tím, co vše se dá udělat narychlo.

Na DisCo jezdím opravdu dlouho a měl jsem možnost mimo přednášky a presentace posteru i předsedat dvěma sekcím. Je to ale konference hlavně o „starých známých“ a sociálních kontaktech. EduCafe v Bruselu bylo příjemným síťováním v hipsterském prostředí a příjemně komunitní ráz měla i Kognice a umělý život.

Rád bych vytáhl ještě jednu konferenci, která není v seznamu níže, ale měl jsem možnost být v jejím organizačním a obsahovém týmu a moderovat nějaké sekce — NASIV je práce Pavlíny Mazáčové a studentů. Myslím, že NASIV umí skutečně pěkně udělovat ceny, vytvářet příjemnou atmosféru, a hlavně to Pavlína celé odpracuje. A já jsem si po dlouhé době užíval, že nemám žádné povinnosti mimo uvádění některých příspěvků a moderování diskusí. Stačilo se jen usmívat a občas říci jednu nebo dvě uvádějící věty. Radost mi udělala i studentská konference Budoucnost vzdělávání perspektivou informačních věd 2024, která trvala čtyři dny a byla ukončením Učící se společnosti.

Aktivně jsem něco říkal tady:

Disco 2024: AI Literacy: Theory, Experience And Challenges In The University Environment
PUM24 inovace ve vzdělávání; implementace poznatků do přípravy budoucích pedagogů (9.-12. 6. 2024): Spirituální gramotnost jako nástroj budování odolnosti společnosti & Kvalitativní výzkumné metody — presentace metodologie a výsledků
EduCafé Brussel: Benefits and risks of using technologies in education
Vzdělávání jako investice: AI a člověk: souboj nebo spolupráce
Cognition and Artificial Life: The Expanded Mind as an Educational Challenge: towards new forms of Creating Sociotechnical Systems in the Educational Process
DigiUni: Digital learning in the university environment — from online forms to the Hyflex model

KISK a projekty

Z drobniček na KISKu jsem rád za nové posudkové formuláře na závěrečné práce. Myslím, že jsou věcnější a současně umožňují výrazně více času věnovat diskusi, což byla velká bolest Kiskových státnic, hlavně těch bakalářských. Druhou malou velkou radostí jsou portfolia bakalářských studentů, které s objevila tento rok (v digitálních kompetencích) a se kterými teď musíme pečlivěji vymyslet, jak budeme pracovat. Studující jsou velice zajímaví. Součástí testování a hraní byl také Mentimetr, který bych rád zařadil do více svých předmětů — a koupil ho za KISKové peníze.

A projekty byly teď na jaře poklidné, vlastně jsem rád, že po delším čase jsem měl více „volna“ od projektových povinností.

Z výzkumných projektů jsem zůstal jen u Alžběty Šašinkové v Sociálně-motivační efekt virtuální reality v distančním vzdělávání, což je super-zajímavý a ambiciózní projekt a mám radost, že tam alespoň malý úvazek můžu mít.

Celý rok běží (už od loňska) Information Science as a Transforming Discipline, kterým se snažíme zlepšit bakalářské studium (třeba těmi portfolií, státnicemi nebo internacionalizací). Podařilo se mi získat další CORE předmět: Creativity learning and information literacy, píšu něco pro specifický výzkum (Petr Škyřík je řešitel) — Design Thinking Action Lab: společnost a technologie a úspěšně jsem získal i Rozvoj digitálních kompetencí u studentů ISK, což by mělo zajistit nějaké inovace ve výuce (hlavně bakalářů) příští a přespříští semestr.

A tady jsou citační ohlasy v Google Scholar, což je docela vtipný ukazatel toho, jak člověka citují … nejen vědci, ale hlavně studenti v diplomových pracích, ale byly tu v lednu, tak ať se to dá srovnat:

Média a workshopy

Mediálních vystoupení jsem měl na jaře maličko. Rozhovor pro pořad Mezi nebem a zemí (část se objevila myslím i ve Vertikále) vedla Karolína Antlová (které za všechnu mediální péči letošního jara moc děkuji!) a je možné si ho pustit na portálu Můj rozhlas v čase přibližně mezi 4:30–10:15 a stejná moderátorka se mnou měla i Host dne na Moravě (Žádná technologie není hodnotově neutrální. Je to výzva, před kterou stojíme ve vztahu k AI, míní informační vědec).

Na toto téma navazoval diskusní panel v rámci první akce České křesťanské akademie v Brně, ve kterém měl možnost s Klárou Pirklovou diskutovat o vztahu umělé inteligence a spirituality. Moderátorem byl Jiří Baroš — tématem byla Umělá inteligence a spiritualita. Pro mě jsou překvapivá čísla jak návštěvnosti videa, tak i to, kolik lidí reálně přišlo.

A aby to nezapadlo — pro jednu školu jsem měl možnost dělat školení o AI ve škole. Vlastně zde vidím docela zajímavý progres v tom, že si mě primárně zvou celé sborovny a že už dokážeme jít do více aplikovaných konkrétních detailů a bavit se o tom, kde a jak to má smysl využívat. To mi po roce — i u malých vesnických škol — přijde docela zajímavé, mám pocit, že je zde jasný posun k tomu, že školy AI integrují do svého pracovního ekosystému. A i věci, co řeší a na co se ptají přestávají býti banálními. Z tohoto mám docela optimistický pocit.

Rád bych sem zařadil i architektonické drobnosti. Protože jsem v únoru nechodil z domu, tak procházka pro studenty byla až červnu a prošli jsme si svatého Tomáše — od kůru a kněžské sakristie až po věž a půdu (velké díky Janovi a Pavlovi). Pro CHYBIK + KRISTOF pokračujeme (díky Jiřímu a jeho týmu) v práci na staroboleslavské škole (psal jsem manuál pro budoucího ředitele nebo zřizovatele, jak (nejen) ve škole učit). A na svůj Instagram jsem nachystal nějaké první kolekce architektonických prvků v Brně s komentáři, ve kterých se trochu vyrovnávám se sebou samým ve svém rodném městě.

Četba

U čtení se přiznávám, že stále doháním dluh určité nedočtenosti ze střední školy a ani svá univerzitní léta jsem zrovna beletrii nevěnoval. Takže část přečtených věcí je to, co by měl mít člověk dávno přečtené… a nemá. Současně byl tento semestr zajímavý v tom, že jsem dostal spoustu čtenářeských doporučení a nutno říci, že většinou opravdu dobrých.

Celkově mě z beletrie asi nejvíce oslovila Bažantová: Hoří chemička, něco si přej (děkuji Natálii) a Cch-Sin: Kulový blesk (děkuji Jana— tu knihu jsem kdysi odborně konzultoval v překladu, ale až do letoška ji nepřečetl), Camus: Mor (to chcete číst v nemocni) i formátově zajímavé Gaarder: Vita Brevis (děkuji Magdaléna).

Z odborných věcí mě určitě silně ovlivnil Bělohradský — Mezi světy & mezisvěty a hlavně Čas pléthokracie. A také jsem pochopil (děkuji Klára), že má volba mezi husserlovskou a heideggerovsou tradicí byla sice náhodná, ale funkční — Husserl: Ideje k čisté fenomenologie a femonenologické filosofii I. Já té „normální“ fenomenologii asi moc nerozumím… A Froom (Mít nebo být) mi přišel hodně formativní, tedy v první polovině, než začne plánovat globální revoluci. To už je slabší.

Z poezie mám dva zajímavé zážitky. Theißen: Poeticko-kritický katechismus: meditace o víře a rozumu (děkuji Daniela) pro mě byl zajímavou četbou v pření se o jednotlivosti (třeba anděly), ale hlavně zásadním vhledem do ekumenického rozvažování v esteticky meditativní formě. Taková klášterní meditativní zahrada v poličce vedle stolu. Strávil jsem v ní něco přes měsíc. A pak dlouhodobě Jirous — mám rád, jak za expresivní výrazy schovává nesmělost lidství, přímost vztahovosti, potřebu vypořádat se sám ze sebou. A také Putnovy komentáře k němu (Magorské modlitby) jsou ohromně zajímavé a překvapivé, nikdy by mě takové texty k němu nenapadly. Jen já čtu poezii příliš rychle a hltavě, což mi ale zase umožňuje se k ní vracet.

Celá knižní četba je chronologicky tu (kurzívou je beletrie, tučně odborné věci a běžně poezie):

Dvořáková: Chirurg; Dvořáková: Vrány; Bělohradský: Čas pléthokracie: Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně; Dvořáková: Sítě; Camus: Mor; Steinerová: Informačná etika vo vzťahoch človeka a informácie v informačnej vede; Bauman & Donskis: Tekuté zlo; Dvořáček: Santini; Crehan: Chytrozemě; Buber: Lidské a mezilidské; Judt: Zlé se vede zemi; Cch-Sin: Kulový blesk; Froom: Mít, nebo být; Tolkien: Hobit aneb Cesta tam a zase zpět; Southwell: Hořící dítě a jiné básně; Husserl: Ideje k čisté fenomenologie a femonenologické filosofii I.; Bažantová: Hoří chemička, něco si přej; Skácel: Smuténka; Sokol: Člověk a svět očima Bible; Matějčková: Bůh je mrtev, nic není dovoleno; Bělohradský: Mezi světy & mezisvěty; Theißen: Poeticko-kritický katechismus: meditace o víře a rozumu; Jirous: Magorův ranní zpěv Magorova děťátka; Jirous: Magorské modlitby; Mádr: Slovo o této době; Gaarder: Vita Brevis; Patočka: Může filosofie zaniknout?.

Co jsem nestihl?

To by byl asi dost dlouhý seznam. Ale zkusím alespoň fragmentárně — nestihl jsem moc výstav a koncertů — skoro nic. To mi chybí dost. Chtěl jsem více číst poezii, hlavně tu současnou, což se mi také úplně nedařilo. A stihnout více vědy — mám hodně dat a vůbec nemám čas (chuť si udělat čas) na to, abych je více využil a publikoval. Také jsem chtěl více spolupracovat s Bětkou a Čeňkem.

Chtěl jsem mít více kolekcí na Instagramu, ale na focení se musí člověk hodiny chystat. A také jsem zvládl jen 70 dní němčiny v Duolingo. Dlužím text Honzovi Besedovi o AI literacy. Chtěl jsem více běhat — ale do toho se postupně dostávám. A hlavně bych chtěl mít více času na schůzky se studenty a nemít pocit, že jim nabízím jen to, co se jim nehodí. Rád bych dokázal více času věnovat čtení diplomek a zpětné vazbě (což jsem letos stíhal méně, než bych chtěl — omlouvám se hlavně Haně, Magdaleně, Anně a Sabině).

Nestihl jsem lyže a jarní prázdniny. To mi na konci roku docela chybělo. Čímž se omlouvám těm, na které jsem byl unavený, nepřítomný nebo takový nějaký. A i tuto reflexi dopisuji až 7. 7. nikoli 31. 6., jak by se slušelo.

Nestihl jsem se přihlásit na navazující magisterské studium Teologie. A doufám, že to neudělám ani příští rok (proto to sem píšu)!

A jaký byl váš jarní semestr?